- vychází z fenomenologie, Kierkegaarda
- je to nejrozšířenější nynější filozofie, považována za současnou filosofii vůbec
- rysy: humanistická f., individualismus – zaměření na jedince, zaměření na danou konkr. situaci, úzkost, osamělost, tragika bytí, základní pojmy – existenciály – vrženost, úzkost, nicota, samota, člověk nemá stanovenou podstatu – musi se učinit tím, čím je, to je bolestné, kruté, hnusné (Sartre)
Rychlá a úcinná dieta
Karl Jaspers
Němec, prožil 2.sv.v.,
esej Otázka viny – hodnotí vinu Němců za války > vina obyč.lidí, že to připustili? – existenciální vina
bytí člověka je neuzavřené – cokoli zkoumáme, vidíme hraniční bod, dál už ne, horizont se ale posouvá, bytí je obemykajcí – všude kolem nás, tvoří horizont, úkolem fil. je dojít za ten horizont
Jean Paul Sartre
1905-1980, filozof, dramatik, skladatel – Hnus, Bytí a nicota (napsáno v roce 43 v okupované Francii)
nikdy jsme nebyli svobodnější než za okupace (víme totiž přesně, co máme dělat, co je správné); okupace je trapná, odpor je nutný, člověk je odsouzen ke svobodě
jak zhubnout v obliceji
na každém kroku číhá na člověka nicota (nic nicuje), člověk je odpovědný sám sobě, ne Bohu, ateismus
tím, že je odpovedný sám sobě, je odpovědný i ostatním > intersubjektivivta (podobné Kantovu imperativu)
vynechává vrženost, Bloch přidává existenciálu ‘ještě ne’ – očekávání, plány (referenční skupina)
Martin Heidegger
původně považován za existencialistu, ale spíš se vůbec nezařazuje, žák Husserla
kontroverzní minulost – fašisticky orientovaný, údajně udal několik svých spolupracovníků včetně
Jednodenní pust
Husserla
vytvořil vlastní terminologii
ontologická diference – rozdíl mezi bytím a jsoucnem, povahu bytí musíme zkoumat pomocí jsoucna, které je schopno se na bytí alespoň tázat – takovým jsoucnem je člověk, bytí je ohraničeno časoprostorem
Bytí a čas – bytí člověka – dasein – pobyt, soustředí se na vrženost – ta nás determinuje – rodiče, soc.situace
strach z nebytí > úzkost – ta je ale pozitivní, prtž nás žene dopředu, smrt nás vyzívá k převzetí vlastní existence, smrt nas nuíi existovat
řeč je příibytek bytí – ve slovech je ukryta existence
popírá kauzalitu, resp. buď není, nebo je mnohem složitější, kauzalita není ve snech