Immanuel Kant
Immanuel Kant (1724-1804) se narodil do přísné katolické rodiny v Kralovci, kde strávil celý život; Kralovec = Konigsburg, Kalingrad (město v Prusku, založeno POII.), již jako mladý se stal profesorem – ‘profesor šestera věd’ – filozofie, logika, fyzika, geografie, antropologie a právo.
Do roku 1770 dosáhl obrovských úspěchů v exaktních vědách, obzvláště v astrofyzice (to příilivu, vznik Sluneční soustavy z rotující mlhoviny = Kant-Laplaceova to vzniku Vesmíru).
Od roku 1770 se věnoval metafyzice > ‘kritické období’ – napsal 3 knihy:
Jablecná dieta
Kritika čisteho rozumu (gnozeologie) – pokus o skloubení empirismu a racionalismu > poznáváme zkušeností a rozumem, ale ten má omezené hranice – časoprostor, ten je jen pomůckou našeho mozku, čas a prostor jsou úhly našeho vnímání, smyslové vjemy přizpůsobeny naší formě nazírání > rozum není objektivní >> Koperníkovský obrat;
popírá kauzalitu (není čas, není kauzalita – viz Hume);
Pocit hladu
2 typy věcí – das Ding an sich – věci samy o sobě, nejdou poznat, mimo náš rozum
das Ding fur mich – věci pro mě, jevová, poznatelná, pozorovatelná část pozorovaného
> praktický postulát – věci, které musime akceptovat, i když je nechápeme – axiomy
základním axiomem = Bůh, musíme ho uznat z morálniíh důvodů (x moralní krize)
Někdy se pr.postulátu říká transcendentní dialektika. Nemůžeme očekávat, že zjistíme, kdo jsme – k tomu nemá rozum informace. Kdyby byl lidský mozek tak jednoduchý, že bychom mu rozuměli, byli bychom tak hloupí, že bychom mu stejně nerozuměli ”
lipoxal extreme diskuze
Kritika praktického rozumu (etika) – reaguje na Huma. Rozdíl mezi dobrem a zlem je reálný (x sofisté), člověk má v sobě urč. kritérium zla – zkušenost, rozum, vrozené. Kategorický imperativ = chovej se tak, jak bys chtěl, aby se druzí chovali k tobě = etika vlastního přesvědčení > kantovská etika
Kantův epitaf (viz jeho hrob) - “Dvě věci naplňují mou mysl údivem a posvátnou úctou - hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Jsou pro mě důkazem, že je Bůh nade mnou a Bůh ve mně.”
Kritika soudnosti (estetika)